Historie Venezuely

Psaná historie Venezuely sahá až do roku 1498, kdy toto území objevil slavný mořeplavec Kryštof Kolumbus. Je ale zcela zřejmé, že Kryštof Kolumbus nebyl prvním obyvatelem Venezuely, těmi bylo asi 500 000 domorodých obyvatel a stovky různých kmenů. Tento rok znamenal pro Venezuelu historický převrat, protože o rok později se sem vydal Ameriko Vespuci, další slavný mořeplavec. Ten pojmenoval zemi Venezuela.

Ostrov La Isla Margarita
Ostrov La Isla Margarita

Osidlování Španěly mohlo tedy začít. Díky nesmírnému přírodnímu bohatství nastal nezvyklý příliv španělských kolonistů, kteří se roku 1521 usídlili v Cumaná. Tímto započala dlouhotrvající kolonizace a nadvláda přistěhovalých národů, která stále sílila a sílilo také zdravotní nebezpečí. Evropský příliv totiž způsobil rozšíření nemocí, jež byly dosavadním původním kmenům zcela neznámé. Mnoho kmenů zemřelo na nákazu neštovicemi, v okolí Caracasu zemřely dvě třetiny obyvatel.

Postupně se však Španělská nadvláda začala zvrtávat, což vedlo k povstání a následnému boji za nezávislost, jehož vůdcem byl Simón Bolívar. Tento příslušník bohaté plantážnické rodiny, známý jako Osvoboditel dokázal v roce 1821 osvobodit Venezuelu ze španělského područí.

Další vývoj Venezuely je neméně zajímavý. Devatenácté a začátek dvacátého století znamenalo pro Venezuelu dobu obrovského rozvoje dovozu a vývozu. Venezuela se stala třetím největším producentem výborné kávy a okolo roku 1910 došlo k dalšímu zlomovému okamžiku. V oblasti Maracaibo byla objevena ropa, která se okamžitě stala dalším artiklem zahraničního obchodu a zajistila zemi prosperitu i během první světové války.

V této době, přesněji mezi léty 1908 až 1935 vládl v zemi diktátor J. V. Gomez a v roce 1931 byla ve Venezuele založena Komunistická strana. Druhá světová válka se Venezuely nijak výrazně nedotkla, změny se týkaly především politických poměrů. Rok 1948 byl rokem velkého státního převratu, kdy se venezuelským prezidentem stal M. Peréz Jiméz. Byly to ale časy další diktatury, která byla roku 1958 svržena. Na pět let se stal prezidentem R. Betancourt, po něm se dostal ke slovu Raúl Leoni, během jehož vykonávání úřadu se mohutně rozvíjela demokracie.

Během dalších let došlo k velmi častému střídání prezidentů, můžeme jmenovat Lusinchiho, Carlose Andrése Peréze nebo Rafaela Caldera Rodríguéze. Ten způsobil svými prohlášeními o svobodě občanů a ekonomice v roce 1995 povstání a demonstrace proti politice, policejnímu útlaku a vojenským kontrolám. Další tři léta panoval v zemi relativní klid, ale v roce 1998 byl prezidentem zvolen Hugo Chávez, který si získal dosud nevídanou volební převahu. Občany si získal především díky svému programu Bolívar 2000, který měl za cíl opravit veškeré školy, silnice, veřejné budovy, náměstí, a také začít s pomocí chudým lidem.

Hugo Chávez, který dodnes zastává prezidentský úřad, musel čelit již mnoha problémům spojených se znárodňováním institucí a průmyslu. V roce 2000 byl Hugo Chávez zajat a strávil 3 dny ve vězení, ale ihned po propuštění se dostal zpět k moci, jelikož dočasná vláda nebyla schopna svých povinností. V roce 2004 se uskutečnilo referendum, které opět zvolilo za prezidenta Venezuely Huga Cháveze. V prezidentských volbách, které se konaly 3. 12. 2006 získal Hugo Chávez celých 62,8 % hlasů a stal se tak prezidentem i pro další volební období let 2007 až 2013.